Přírodní rezervace Smutný žleb | Česká divočina
4 hodiny 30 min
Náročnost: Lehká

Trochu jako by do Chřibů ani nepatřila, působí osmi a půlhektarová přírodní rezervace Smutný žleb. Na pískovcovém skalním podloží a ve velmi obtížně dostupném terénu se v ní uprostřed Stupavské vrchoviny uchoval ojedinělý typ bučiny se zakrslými stromy. Na tuto sice malou, ale velmi významnou rezervaci natrefíte zhruba dva a půl kilometru od obce Salaš.

Alt
Bříza bělokorá patří mezi původní druhy v této oblasti
  • Alt
  • Alt
  • Alt
  • Alt
  • Alt
  • Alt

Vznikla v roce 2000 a nedaleko ní je další unikát, lesní pěnovcové prameniště. A proč vlastně žleb šplhající se z nadmořské výšky 385 metrů do více než stometrového převýšení nese přízvisko „smutný“?

Možná pro svá hluboce zařezaná koryta potoků a strmé svahy, jež i při dopadu bohatého množství slunečních paprsků působí poněkud tísnivým dojmem. Nejen geology jistě zaujmou i nízké pískovcové skalní lavice v horní části kopce.

Nejčastěji zastoupeným stromem v lesích Smutného žlebu jsou buky lesní, některé opravdu miniaturního vzrůstu. Je to důsledek na živiny místy extrémně chudého pískovcového podloží. Z původních druhů tu lze spatřit také dub zimní či břízu bělokorou. Nepůvodní, ovšem výraznou součástí rezervace jsou smrky, jejichž porosty jsou do chráněného území zahrnuty hlavně kvůli zachování jeho celistvosti.

Takzvané bylinné patro v lesích Smutného žlebu opravdu příliš bohaté není. V některých místech rostliny dokonce zcela chybějí. Stejně jako stromům, tak i bylinám chybějí živiny. Přesto tady rostou nízké keříčky vřesu obecného, jehož latinský název Calluna je odvozen od výrazu „k zametání“ – používal se totiž k výrobě košťat. A byť se to málo ví, ještě než se surovinou při výrobě piva stal chmel, používalo se jako přísady právě vřesu. Dalším keříkem v lesích rezervace je brusnice borůvka, jejíž plody jsou i bohatým zdrojem antioxidantů. Nepřehlédnutelné jsou tu ale menší i větší polštáře mechů hned několika druhů.

Staré porosty listnatých lesů s odumírajícími stromy a mrtvým dřevem jsou nesmírně důležité pro ně kte ré specifické, na samovolných, přirozených procesech závislé druhy brouků, jejichž larvy pro svůj vývoj potřebují rozkládající se dřevo. Toho je v hospodářských lesích nedostatek a rezervace tak jsou často jediným útočištěm, v němž mohou v naší přírodě přežívat. Z těch nejvzácnějších jsou lesy Smutného žlebu domovem pro zdobence zeleného, tesaříka páskovaného či tesaříka alpského. Místními obyvateli jsou i ptáci, mezi nimi například lejsek malý nebo holub doupňák.

Přírodní rezervaci Smutný žleb najdeme asi tři kilometry od malebné obce Salaš nedaleko Velehradu. Je přístupná z lesní cesty, na kterou je možné se napojit od rozcestí Salašský potok. Údolí je sice hluboce zaříznuté, ale překrásné. Poblíž lesní cesty nedaleko rezervace se nachází vývěr pramene, který je kryt dřevěným přístřeškem. Právě odtud je možné prohlédnout si ve svahu unikátní biotop lesního pěnovcového prameniště. Protože jsou ale pěnovce velmi citlivé na jakékoli narušení, nevstupujte do něj prosím. Jedinečnost prameniště je možné pozorovat pouhýma očima.


Komentáře

Přidejte komentář

Přejete si dostávat nové výlety na email?
*Vyplňte prosím pole s hvězdičkou
Tlející dřevo nezbytné pro divočinu
Staré porosty listnatých lesů s odumírajícími stromy a mrtvým dřevem jsou nesmírně důležité pro ně kte ré specifické, na samovolných, přirozených proc